Můj obyčejný pracovní den
16. 3. 2008
Je sobota, jako každá jiná. Hned ze startu mě vzbudila N. A i když sem dělala, že spím, mlela si svou. Trpí asi samomluvou, protože sem jí neodpověděla ani slovo... Pak se šla N. sprchovat a mezitím jí volal asi její "muci". Samozřejmě, že měla vyzvánění na plné pecky, tak sem se nasrala a hodila jí ho pod deku. Dyž přišla, řekla sem jí to, by si na něj třeba nesedla, že, a to byla chyba, bo zistila, že teda nespím a začala o5 kecat ty její nesmyslné kecy... Tak sem jí naznačila, že to, že sem jí něco řekla neznamená, že jako budu vstávat, dyž sem měla ještě hodinku na spaní. No, ona akční, že jde čekat ven (půl hoďky), ať jako dojdu. Asi vítr máchale!
Tak sem vstala tak, jak sem měla v plánu, udělala ranní hygienu a začala se balit. Venku bylo krásně, slunko pařilo, ptáci zpívali, prostě nádherný den, který sem měla strávit s touhletou N. ve vlaku. A jelikož byla sobota, řekla sem si v duchu, že ani nebude moc lidí a měla sem o kapánek lepší náladu.
Hodila sem na sebe bagl, pracovní kufr, kerý byl těžký jako kráva a vyšla sem vstříc Holešovicím. Vydala sem se cestou, po které sem šla jen jednou v životě, někdy před půl rokem a ještě s lidma, keří tam poprvé rozhodně nešli. Trochu sem měla obavy, že se ztratím, ale věřila sem svému dobrému orientačnímu smyslu. Nakonec sem se teda úspěšně propletla sídlištěm a vynořila se u metra Kačerov. Koupila sem si lístek za 18kč, bo sem si myslela, že pojedu tak jednu, 2 zastávku, ale sem se nechtla, bo sem jela až na druhou stranu červené.. Nevadí:)
Na Holeškách sem byla stejně jako N., která vyrazila o půl hoďky dřív než já. Koupila sem si ice kafé a šla na vlak. A tam byla zase N., takže se má nálada o5 zhoršila. No, začla sem si počítat svoje a pak sem koukla do papírů a zistila, že tam nic nesedí!!! Mezitím došli první nedočkavci a tak sem kapku nestíhala, ale v klidu, nebudu přece spěchat, ne, času dost.
Kupodivu, že byla ta sobota, bylo docela dost lidí. Ještě k tomu hrál Baník Pičo v Olmiku a tak jeli pražští ostravaci na zápas... Samozřejmě, že nebyli vůbec hluční a sprostí a vůbec nechlastali. Ale dalo se, v pohodě. Aspoň udělali tržbu. A jak sem tak čučela z okna, popadla mě chuť na pivko a napsala sem Rustymu, že bysme mohli zajít někam ven, na zahrádku. On samozřejmě nebyl proti a tak sem se už jen těšila, až dojedem.
Dojeli sme dobře, odevzdala sem všechno, co sem odevzdat měla a hurá domů. Převlíkla sem se a vyrazili sme pro Fičáka. Pak sme teda vyrazili na Růžek, bo tam mají dobre pivíčko. Cestou sme potkali ještě 2 bikery, kteří se rádi připojili.
Dali sme jedno a sedli venku, k cestě. Fičák jezdil na sk8u a my kecali s klukama. Ale bohužel, začala bejt nějaká kosa, tak sme se už jen ve třech přesunuli do Tága. Dala sem si jedno a topinku, bo sem celý den nejedla, Fičák donesl notebook a koukali sme na videjka a tak. Pak sem si musela dát kafe, bo se mi začlo chtít spát.
Cestou domů sme si s Rustym skákli do blily, kde sme koupili vodku a redbully, že si uděláme filmový večer. A taky že jo. Nalili sme si drinka a koukali na nenávist 2. Docela hustý! No, ještě sem chtěla jít do baru, ale nakonec sem zjistila, že tam nemám proč jít a taky za kým jít... Tak sem zistila, že tam vlastně jít vůbec nechci a šla sem raději spát, bo mě přepadla nějaká deprese...
A tak skončil můj jeden pracovní den... Obyčejný jeden den, ve kterém sem si uvědomila pár zásadních věcí pro svůj život docela důležitých.
Tak sem vstala tak, jak sem měla v plánu, udělala ranní hygienu a začala se balit. Venku bylo krásně, slunko pařilo, ptáci zpívali, prostě nádherný den, který sem měla strávit s touhletou N. ve vlaku. A jelikož byla sobota, řekla sem si v duchu, že ani nebude moc lidí a měla sem o kapánek lepší náladu.
Hodila sem na sebe bagl, pracovní kufr, kerý byl těžký jako kráva a vyšla sem vstříc Holešovicím. Vydala sem se cestou, po které sem šla jen jednou v životě, někdy před půl rokem a ještě s lidma, keří tam poprvé rozhodně nešli. Trochu sem měla obavy, že se ztratím, ale věřila sem svému dobrému orientačnímu smyslu. Nakonec sem se teda úspěšně propletla sídlištěm a vynořila se u metra Kačerov. Koupila sem si lístek za 18kč, bo sem si myslela, že pojedu tak jednu, 2 zastávku, ale sem se nechtla, bo sem jela až na druhou stranu červené.. Nevadí:)
Na Holeškách sem byla stejně jako N., která vyrazila o půl hoďky dřív než já. Koupila sem si ice kafé a šla na vlak. A tam byla zase N., takže se má nálada o5 zhoršila. No, začla sem si počítat svoje a pak sem koukla do papírů a zistila, že tam nic nesedí!!! Mezitím došli první nedočkavci a tak sem kapku nestíhala, ale v klidu, nebudu přece spěchat, ne, času dost.
Kupodivu, že byla ta sobota, bylo docela dost lidí. Ještě k tomu hrál Baník Pičo v Olmiku a tak jeli pražští ostravaci na zápas... Samozřejmě, že nebyli vůbec hluční a sprostí a vůbec nechlastali. Ale dalo se, v pohodě. Aspoň udělali tržbu. A jak sem tak čučela z okna, popadla mě chuť na pivko a napsala sem Rustymu, že bysme mohli zajít někam ven, na zahrádku. On samozřejmě nebyl proti a tak sem se už jen těšila, až dojedem.
Dojeli sme dobře, odevzdala sem všechno, co sem odevzdat měla a hurá domů. Převlíkla sem se a vyrazili sme pro Fičáka. Pak sme teda vyrazili na Růžek, bo tam mají dobre pivíčko. Cestou sme potkali ještě 2 bikery, kteří se rádi připojili.
Dali sme jedno a sedli venku, k cestě. Fičák jezdil na sk8u a my kecali s klukama. Ale bohužel, začala bejt nějaká kosa, tak sme se už jen ve třech přesunuli do Tága. Dala sem si jedno a topinku, bo sem celý den nejedla, Fičák donesl notebook a koukali sme na videjka a tak. Pak sem si musela dát kafe, bo se mi začlo chtít spát.
Cestou domů sme si s Rustym skákli do blily, kde sme koupili vodku a redbully, že si uděláme filmový večer. A taky že jo. Nalili sme si drinka a koukali na nenávist 2. Docela hustý! No, ještě sem chtěla jít do baru, ale nakonec sem zjistila, že tam nemám proč jít a taky za kým jít... Tak sem zistila, že tam vlastně jít vůbec nechci a šla sem raději spát, bo mě přepadla nějaká deprese...
A tak skončil můj jeden pracovní den... Obyčejný jeden den, ve kterém sem si uvědomila pár zásadních věcí pro svůj život docela důležitých.